Pátek 15.9.2017

Sightseeing

Budík nás vyhnal z postele polomrtvé v 8:00. K snídani v ceně ubytování byla káva (3v1 brynda - v Asii většinou o pořádnou kávu nikde nezakopnete) a malý dortík. Byli jsme rozhodnutí projít co nejvíce památek a zajímavostí, protože Bangkok byl pro nás pouze přestupní stanice do Indonésie a měli jsme zde pouze dva dny. Jako první padla logicky volba na největší tahák - The Grand Palace.
Královský palác, pohled z lodi na řece
Díky ubytování v centru jsme mohli v klidu jít pěšky. Cestou jsme prošli i areál místní univerzity -
I v univerzitním areálu najdete
svatostánky
velmi moderní a udržovaný. Čím více jsme se přibližovali, tím více rostl počet pouličních prodejců dlouhých kalhot a šatů. Vstup do paláce je totiž striktně zakázán mužům v kraťasech a ženám v kraťasech/sukni nad kolena a s odhalenými rameny. Vytrvale jsme všechny odmítali, protože už z minulosti víme, že se nevyplatí hned poslechnout všechny rady místních, kteří se snaží vydělat na turistech. Tentokrát se nám to vyplatilo, oblečení samozřejmě prodávalo spoustu podnikavců i přímo před vchodem. Konkurence byla veliká, takže ceny byly nižší. Zakoupili jsme jedny slušivé unisex kalhoty, šaty pro Aničku (celkem 400B) a vydali se dovnitř kolem drsně vyhlížejících stráží. Vyšší cena vstupného nás nepřekvapila - 500B/osoba. V Asii je běžné, že
Univerzitní areál u řeky
vstupné je rozděleno - cena pro domorodce a potom několikanásobně (často 10x - 20x) vyšší cena pro cizince. Celý prostor před obrovským areálem byl přecpaný turisty. Moje tolerance k obyvatelům Číny se ještě snížila po tom, co mě do hlavy praštilo několik Číňanů deštníkem (ano, při 40 stupňových vedrech - jako Otík farář) při tom, jak se neohleduplně drali kupředu. Ostatně Číňané jsou dle mých zkušeností jedni z nejhorších turistů - jsou naprosto všude (tedy tam, kam je doveze autobus) a jsou velmi neohleduplní při všem, co dělají. Ať už při předbíhání ve frontě, při focení milionu fotek všeho a všude nebo při překážení taktéž všude. Toť malá etnometodologická odbočka, vraťme se k památkám. Královský palác se skládá z více než sta budov v obrovském areálu. Je opravdu velkolepý a člověka ohromí hned po vstupu. Množství budov, soch, zdobení a zlata je
neuvěřitelné. Projít areál trvá poměrně dlouho už jenom proto, že je PŘECPANÝ turisty.
The Grand Palace
The Grand Palace

The Grand Palace


Určitě ale stojí za vidění. Doporučuju chodit buď v sandálech, nebo v žabkách, při každém vstupu do jakéhokoli buddhova chrámu se totiž musí zouvat boty. Většinou je možné si i před Buddhou sednout a odpočinout si ve stínu budovy. Sedět před oltářem nebo obrázkem Buddhy prý přináši člověku klid a mír v duši. 
Hlavní budova královského paláce
The Grand Palace
Buddhův oltář - když vidíte už desátý,
ani se vám nechce zouvat boty a jít
dovnitř :)

Při této činnosti ale pozor - musíte být naprosto ticho a musíte klečet nebo sedět tak, aby vaše nohy nesměřovaly k Buddhovi. Také byste na Buddhu neměli ukazovat prstem. V areálu se velmi špatně fotí, protože všechno je poměrně blízko u sebe a budovy i sochy jsou dost vysoké. Dá se fotit na akční kameru, která má široký úhel záběru, případně musíte mít foťák s širokým objektivem. Zrcadlovku s širokým objektivem jsme v té době ještě nevlastnili, takže proto fotky nejsou nic moc. Opustili jsme areál paláce a konečně ze sebe v tom vedru svlékli přes naše oblečení přetažené kalhoty a šaty. Uvaření z vedra jsme se pěšky vydali k další známé památce - Wat Pho, kde odpočívá jedna z největších soch Buddhy v Thajsku - Reclining Buddha (ležící/odpočívající Buddha). Bohužel nám bylo řečeno, že v čase kolem oběda Buddha "spí" a mohou k němu pouze místní. Po chvíli nás zastavil Tuk-Tuk a nabídl nám svezení k "tajnému" chrámu. Tajný tedy byl, sami bychom ho těžko našli. Byl to Wat Thepthidaram Opět areál s pozlacenými budovami, ale o poznání menší a ne tak pompézní. V hlavní budově se nacházel bílý Buddha, v další budově jsme viděli sochu nevlastní matky Buddhy a sochy 52 bhikkhunis (plně vysvěcení ženští mniši), kteří ji obklopovali. 
Ledové cappucino po thajsku
Buddha

Bylo už kolem poledne a my měli hlad. Hledali jsme nějaké příhodné místo k obědu, když nás zastavil voják a dal se s námi do hovoru. Upozornil nás na zloděje telefonů, kteří kradou telefony z ruky turistům při focení selfie. Také nám dal tištěnou mapu, do které zakroužkoval zajímavá místa i s cenami za vstup a podobně. Pak nám stopnul Tuk-Tuk za 20B (turisti běžně platí 100 - 500B) aby nás zavezl na molo, odkud vyplouvají long boats na proslulý plovoucí market. Po zjištění, že hodinová vyjížďka vyjde na 2800B jsme udělali čelem vzad a šli hledat raději nějaké to jídlo. Po obědě jsme si dali ledové cappucino, které se vyrábí tak, že se do normálního cappucina nasype led. Po vstřebání tohoto gurmánského zážitku jsme se vydali opět směrem k Wat Pho. Místní nás zastavovali s tím, že tam máme jít až kolem 15:00, prý je do té doby zavřeno, ale my jsme tvrdošíjně odmítali zastavit a pokračovali jsme. Ještě, že tak. Dorazili jsme tam kolem 14:00, rozlehlý areál byl skoro prázdný! Krásou si budovy nezadají s Královským palácem, ale je tu daleko větší klid. Samotná socha ležícího Buddhy je 15m vysoká a 46m dlouhá. Leží uvnitř
chrámu, takže se dost špatně fotí. Každopádně se nám tu líbilo víc než v Královském paláci. Prohlídka je cca na hodinu, hodinu a půl. Kolem 15:00 se Wat Pho začíná plnit turisty (těmi, co uposlechli místní, že do 15:00 je zavřeno :) )
I mniši mají smysl pro humor
Impozantní ležící Buddha
Buddhové
Buddové
Wat Pho byl poměrně prázdný
Po návštěvě Wat Pho jsme došli k molu, od kterého jezdil přívoz na druhou stranu řeky. Za závratný obnos 4B jsme se nechali převézt naproti, přímo k dalšímu chrámovému komplexu Wat Arun. Jedná se o třetí nejvýznamější chrámový komplex v Bangkoku po Královském paláci a Wat Pho. Je odlišný tím, že v postatě nemá budovu, do které by se dalo vejít. Komplex tvoří hlavní práng (věž) a čtyři boční prángy. Jsou postaveny v khmerském stylu, a tím tedy naprosto odlišné od dalších thajských chrámů. Po příkrých schodech lze vystoupat na vyhlídkovou terasu, ale bohužel, v době naší návštěvy to možné nebylo. Na schodech bylo lešení a probíhala částečná rekonstrukce. Opět se zblízka špatně fotí - málo místa a vysoké budovy.
Wat Arun (foceno kamerou)
Jeden ze čtyř prángů
Wat Arun
Po prohlídce celého komplexu jsme se osvěžili u stánku s nanuky. Zaujal mě durianový nanuk. Toto ovoce jsem chtěl určitě ochutnat, ale ještě k tomu nebyla příležitost. Dal jsem si tedy alespoň nanuk a byl zvědavý, jaké to bude. Kdo neví, co je durian - ovoce, velké pichlavé plody vážící 1 - 3 kg. Dužina vydává silný nasládlý zápach. Je zakázán ve většině aerolinek. Místní (jihovýchodní Asie) mu říkají "King of fruit" (král ovoce) a doslova ho milují. No, nanuk sice nesmrděl, ale chutnal jako shnilá cibule. Takže zatím žádná hitparáda, čekal jsem na další příležitost k ochutnání.

Přepravili jsme se zpátky přes řeku a jelikož už den pokročil a my neměli žádný další bod na programu, šli jsme hledat proslulý Flower market. Našli jsme a - světe div se - skoro žádné květiny zde neprodávali. Byl to obyčejný trh se zeleninou :) Po probádání Flower marketu a zjištění, že tam opravdu téměř žádné květiny nemají jsme se prošli na molo a jako protřelí místňáci jsme ignorovali turistické lodě. Naskočili jsme do přeplněné Yellow line a tlačili se s ostatními. Než se k nám prodrala výběrčí, tak už jsme vystupovali. Cesta zadarmo, to se hodí. Už jsme byli skoro u Thara House, když jsme náhodně odbočili prozkoumat jednu boční uličku. Za ní se vyklubala ulice plná místňáckých restaurací s výborným jídlem a dobrými cenami, což bylo super završení dne. Po večeři jsme si ještě v 7ELEVEN (nejrozšířenější supermarket v Thajsku) koupili dvě plechovková piva na večer. Na recepci jsme si zamluvili taxík na 5:00 ráno jako odvoz na letiště Don Mueang, protože se nám v takovou příšernou ranní hodinu nechtělo shánět autobus.
Nevěřte všemu, co se píše v průvodci...proslulý Flower market

Jediné květiny, co jsme viděli

Lodí jako místní

Výborná večeře. Pad Thai na banánovém listu
Shrnutí poznatků z Bangkoku:
  • Nebojte se pouličních stánků s jídlem a pochybně vypadajících restaurací, vyplatí se
  • Pozor na Tuk-Tuky, které nabízejí podezřele nízkou cenu. Budou vás chtít vzít na nákupy a když v půlce cesty odmítnete, tak vás nechají tam, kde právě jste
  • Po řece nejezděte s turistickými loděmi, jsou k ničemu a drahé
  • Nebojte se zeptat místních, většinou ochotně poradí (ale pozor na ty, co vás pak sami někam chtějí vzít, z toho se zase vyklube nakupování)
  • Na přeplněných místech pozor na kapsáře
  • Pokud chcete cestovat levně, tak se neinspirujte Trip Advisorem, Lonely Planet a podobnými průvodci (ale to platí všeobecně...)