Srí Lanka - díl třetí

Lživá cedule

Každý zápis začínám ránem a jak jsme vtávali. Tady si dovolím udělat výjimku a krátce popíšu noční události. Hned po usnutí nás probudila kapající sprcha z koupelny. Může se to zdát jako blbost, ale kdo někdy zažil kapající kohoutek v naprostém tichu, tak ví, co to dokáže udělat s duševním zdravím. No, vzbudilo nás to, takže jsem vstal a šel s tím něco udělat. Dveře do koupelny nešly zavřít, tak Anička vymyslela zavření na gumičku. Příliš to nepomohlo, dveře byly nižší než futra a nedoléhaly. Futra do koupelny byla nízká, takže jsem se poctivě sehnul, prošel do koupelny a pořádně zavřel kohoutek. Kapání přestalo. Znova jsem se poctivě sehnul pod futra a šel si znovu lehnout. Sprcha počkala, až usneme a začala zase kapat. Opět jsem po chvíli mučivého monotónního kapání vstal, sehnul se pod futra a hodil pod sprchu ručník. Kapání přestalo být slyšet. Opět jsem se sehnul pod futra a šel si spokojeně lehnout. Po chvíli spánku nás vzbudilo hlasitější kapání než předtím. Ručník nasákl vodou a kapky na něj dopadající byly výraznější než na dlažbu. Naštvaně jsem vstal - a tentokrát se zapomněl sehnout. Při probíhání do koupelny najednou pecka, zatmělo se mi před očima a už jsem seděl na zadku na studené podlaze. Anička mě sebrala z podlahy a dala do postele. Zbytek noci se strachovala, abych neměl otřes mozku, zatímco já po ráně do hlavy spokojeně chrupal.

Sv*ně!

Kupodivu jsme po této strastiplné noci ráno vstali (já bez následků) a začali shánět tuk-tuk na autobusové nádraží. Anička nadšeně přiběhla, vzala foťák a zase vyběhla. Rychle fotila kaloně, který prý spí na elektrickém vedení (by neuletěl) - ukázalo se, že tam už spí pěkně dlouho, byl totiž usmažený😀 Na autobusovém nádraží jsme hledali autobus, který jede směrem k našemu cíli, což byla Sigiriya. Bohužel, přímý autobus tam nejezdí, takže jsme vyrazili do Dambully a tam přesedli na další autobus, který jel směrem, kam jsme potřebovali. Začaly nám vyhovovat levné, neklimatizované, červené autobusy, kterými jezdí všichni místní. Ty dražší jsou pro turisty 😀. Cesta trvala celkem kolem tří hodin. To neznamená, že by to bylo nějak kriticky daleko, ale cestování po Srí Lance trvá tak nějak vždycky déle, než jsme v Evropě zvyklí... Řidič nás vyhodil uprostřed ničeho u prašné cesty. Vydali jsme se po ní a po chvíli spatřili náš cíl. Sigiriya (neboli Lví skála) je na seznamu UNESCO od roku 1982 a jakmile sem dorazíte, bude vám jasné proč. Jedná se o obrovskou skálu, která se vypíná asi 200 metrů nad okolní plochou krajinu. Na této skále byl postaven palác a okolo se

Sigiriya

 nacházel obrovský komplex zahrad. Jedná se v podstatě o jedno velké archeologické naleziště, všude jsou patrné základy budov, schody, atd. Toto všechno se před námi postupně objevovalo, když jsme kráčeli po prašné cestě. Došli jsme až k místu, kde se nachází vstup do areálu - jinak je celá oblast obehnaná vodním příkopem. Cedule tvrdí, že tam jsou krokodýli, ale žádné jsme neviděli. Koupili jsme si vstupenky (30 USD/os) a ještě zašli pro něco na zub do místního bufetu. Anička si koupila rybí rolku a samozřejmě ji vytáhla z tašky v momentě, kdy byly okolo nás opice. V momentě se jich seběhlo asi 10 a šli tvrdě po jídle. Nemohl jsem čekat jinou reakci, než že Anička s křikem utekla za mě. Opice se v tu chvíli potřebovaly zbavit nejdřív mě. S myšlenkou na vzteklinu jsem jednu nakopnul, Anička schovala rolku do kabelky (a neodhodila ji, jak jsem křičel) a opice se rozutekly. Od té doby nemám makaky rád, jsou to zlodějské mrchy. Konečně jsme přešli vodní příkop a vstoupili do samotného areálu. Prošli jsme zbytkem rozlehlých zahrad a nad námi se tyčila Lví skála.

Vyhlížíme :)

Po straně se vine železné schodiště, které nás nejprve zavedlo do jeskyně, kde se dochovaly fresky velmi vnadných žen. Z původních 500 jich zde zůstalo 22. Schody vedou dál na první "plošinu", kde se nacházejí obrovské lví tlapy, podle kterých je skála pojmenována. Cestou nahoru jsme potkávali spoustu cedulí, kde bylo napsáno: "!KEEP QUIET! NOISE MAY PROVOKE HORNETS TO ATTACK" a "IN CASE OF HORNET ATTACK: STAY SILENT AND CALM!". Po skále bylo totiž rozmístěno spoustu velkých sršních hnízd, které měly na délku určitě přes metr. Z první plošiny vedou schody na samotný vrchol. Jak je naším dobrým zvykem, nahoru jsme stoupali v pravé poledne pod pečícím sluncem. Anička cestou vzhůru málem vypustila duši, ale nakonec to zvládla. Nahoře dost foukalo, takže jsme se trochu zchladili a odpočinuli si ve stínu malého stromu. Potom jsme si prošli celou plochu bývalého paláce, což určitě stojí za to, minimálně kvůli nádhernému výhledu. Dolů se jde stejnou cestou, ale ven z areálu můžete zvolit cestu jinou, takže jsme si prohlédli skálu ještě z druhé strany. Došli jsme zpět k silnici, chvíli šlapali pěšky a potom si místňácky odmávli autobus do Dambully. Po 3 hodinové cestě zpět jsme v Kandy zašli na vlakové nádraží, protože jsme si chtěli koupit lístky do vesnice Ella. Překvapivě byly totálně vyprodané a jediné, které se ještě prodávaly byly do 3 třídy. Ty nejsou na místo, takže nás předem varovali, že bychom se mačkali s tisícem dalších lidí a opravdu nám to nedoporučovali. Vymýšleli jsme tedy náhradní plán. Rozhodnutí nakonec padlo - odjet autobusem do města Nuwara Eliya a pak se uvidí. K večeři jsme si dali opět kottu od našeho oblíbeného prodavače a šli chrupat.

Komplex zahrad

První schody

Další schody

Sršní hnízda

Lví tlapa

Parádní výhled

Klasika! Nejlepší autobusy!