Z Indonésie do Malajsie

Po pivním večeru jsme vstali až v 10 hodin, možná to ale bylo spíš tím, že okno bylo na chodbu a neměli jsme tedy denní světlo. Vyzvedli jsme si vyprané věci a natlačili je do sbaleních báglů. Kupodivu je asi vyprali i s aviváží, protože celkem voněly. Seskákali jsme schody do restaurace, dali si snídani a zaplatili účet (1 261 000 IDR 😆). Pak už jsme jen čekali na domluvený odvoz na letiště u Padangu. Už jsme si zvykli, že v Indonésii čas plyne tak nějak pomaleji, ale letadlo prostě stihnout musíte. Takže když řidič konečně dorazil, zpoždění už naběhlo na půl hodiny a my začali být trochu nervózní. Míra nervozity stoupla, když jsme zjistili, že nemáme natankováno. Jeli jsme tedy tankovat - na první pumpě se po 10 minutách zjistilo, že nemají benzín, druhá pumpa byla zavřená a na třetí nás po stání ve frontě ještě předběhl skútr. Nicméně řidič byl zatím dost v pohodě a to nás trochu (ale opravdu jen trochu) uklidňovalo. Po natankování to konečně rozjel a začal dohánět zpoždění. To jsme pro změnu zase trochu nabrali, když jsme vyzvedávali dalšího pasažéra. Bylo to přesně podle asijské logiky - proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Přijeli jsme k velké tržnici, všude tuk-tuky, skútry a milion lidí. Kdyby si ten frajer popošel asi 20 metrů, mohli jsme ho nabrat a frčet dál, ale on čekal uvnitř tržnice, takže jsme tam pár minut proráželi davy autem, než jsme ho našli a mohli konečně pokračovat. Pak už se ukázal pravý sumaterský duch našeho řidiče, když jel doslova jako prase, u toho kouřil, řadil a telefonoval. Jestli vás zajímá, jak to stíhal, tak telefon si jednoduše strčil pod triko na rameni a vynalezl tak to nejjednodušší hands-free, které jsem viděl. Evidentně se vyznal, protože ucpaným křižovatkám se umně vyhýbal po místních polňačkách. Na letiště jsme dorazili právě včas na to, aby Aničce přišla od AirAsia SMS, že náš let odložili o hodinu a půl😁. No co, aspoň byl čas na oběd a čaj.

Let byl velmi krátký, jenom asi hodinu. Přistáli jsme na Kuala Lumpur International Airport (KLIA) a připadali si po pobytu na Sumatře jako v jiném světě. Všechno obrovské a supermoderní. Letiště je poměrně přehledné (na to, jak je obrovské), takže jsme nejprve vybrali 2000 MYR (asi 11000 Kč) a  vyrazili na pick up point. Připojili jsme se na WiFi a sehnali si Uber auto. Řidič dorazil do pár minut, potvrdil si adresu, kam chceme jet a už jsme frčeli. Porovnání dopravy Malajsie vs. Indonésie? Řekl, bych, že jezdí podobně (myšleno chaos), ale v Malajsii o dost rychleji. Uháněli jsme vstříc Petronas Towers po čtyřproudé dálnici rychlostí kolem 130 km/h ve velmi hustém provozu. Jeli jsme asi 40 minut než jsme dorazili k ubytku. To jsme měli booknuté předem díky důkladnému průzkumu, který provedla Anička. Jmenovalo se Birdnest Collective Cafe & Guesthouse a můžeme vřele doporučit. Poměr cena/výkon super, pěkné pokoje a nádherná terasa. Jako bonus se všude válely kočky bezocasé (ano, většina koček zde nemá ocas...podle vzhledu by to měla být Manská kočka, ale jak se dostaly z 

Manu do Malajsie...těžko říct😀) a celý guest house je umělecky pokreslen. Uprostřed check-inu se otevřely dveře pokoje č. 8 a ozvalo se: "No to je dost. kde jste tak dlouho?!" To byla prosím Jíťa a vítala rodinu, kterou neviděla 5 měsíců, a která dojela na návštěvu přes půl světa 😆. No nic, na Koskovic humor jsem si už zvyknul, tak jsme se s Aničkou vrhli na objímání a líbání (samozřejmě, že muži si pouze gentlemansky potřásli pravicemi). Oba vypadali jako praví cestovatelé - opálení a pohublí. Honza ještě navíc drží zásadu neholit a nestříhat během cest, jako Forrest Gump 😊 Po ubytování jsme s Aničkou vyběhli na večeři do China Townu. Ten se nám líbil daleko víc než ten v Bangkoku. 

Zasedli jsme do blízké pouliční restaurace a vybírali jídlo. Anička konzervativně nudle s garnáty a já extravagantně nudle s žábou. Nevěřil jsem totiž, že to bude opravdu žába. Tedy do okamžiku, než jídlo donesli. Žába to tedy byla - a ne jenom stehýnka, ale celá, naporcovaná. Vzdor vzhledu to bylo maso výborné. Anička ochutnala kousek, který se nedal podle vzhledu identifikovat, ale u stehýnka couvla😁. Během jídla se na nám pod nohama chvíli motal potkan, asi čekal, jestli něco neupadne na zem.

Po návratu do Birdnestu na nás čekalo správné uvítání od našich spolucestovatelů - lahev Morgana! Dosavadní abstinenci tvrdého alkoholu jsme razantně ukončili konzumací půl litru zmíněného rumu na terase a povídali si až do 2:30 ráno. Pak jsme se rozloučili a šli se aspoň chvíli vyspat. Čekal nás totiž budíček a přesun do jednoho z nejstarších deštných pralesů na světě.

Kuchař.. Žába! Něco na spláchnutí ...a spokojení strávníci A hurá na RUM! (Cestovatelé....a já s Aničkou😀)